Jako základní součást automobilového systému odpružení lze historii vývoje řídicích ramen vysledovat až k časnému použití zavěšení s dvojitými příčnými rameny. Dřívější zavěšení s dvojitým lichoběžníkovým ramenem se poprvé objevilo na automobilech a využívalo dvě struktury A-ramen, převážně vyrobené z oceli nebo hliníku. Následné optimalizace vedly k vývoji obou-struktur řízení. Například přední zavěšení Peugeotu 407 využívá vylepšené zavěšení s dvojitým lichoběžníkovým ramenem, které nahrazuje horní a spodní příčná ramena klouby řízení a opěrkami kloubů řízení, aby se zlepšilo rozložení namáhání součástí, zvýšila spolehlivost a optimalizovaly dynamické vlastnosti.
Dvojité lichoběžníkové zavěšení souvisí se závěsy MacPherson, které lze vnímat jako zjednodušenou verzi konstrukce s dvojitým lichoběžníkem se sníženým horním ramenem nápravy. V moderním vývoji se struktury ovládacích ramen nadále vyvíjely. Tesla Model 3 například nahradila spodní ovládací rameno ve tvaru A- dvěma jednoramennými- rameny, zatímco Audi Q7 upgradovalo jak horní, tak spodní -ramena ve tvaru A na dvě jednoramenná- ramena. Zvýšení počtu ramen náprav zlepšuje výkon odpružení, ale také vyžaduje vyšší možnosti designu a ladění.
